Pečecké muzeum

   Už jsem v minulých zápisech do kronik napsal, že se budu postupně zabývat kulturní historií Peček. Když kulturní historie, tak určitě nemůžeme vymazat z paměti města pečecké muzeum.

   Již před první světovou válkou, roce 1909, vznikl v Pečkách Muzejní spolek, jehož duší byl bezesporu učitel Antonín Zikmund a také Otakar Hrázský, Karel Čáp a mnozí další. Byl to svým způsobem výraz úcty k dějinám města, neboť bylo tehdy dobře známo, že Pečky a jejich okolí ukrývají cenné archeologické nálezy. Během staveb v Pečkách jich byla řada nalezena a spolek se postaral o to, aby tyto nálezy nezmizely z Peček, nýbrž aby zůstaly pro Pečky zachovány tak, jako to bylo v jiných městech v pečeckém okolí. Určitě na tom měly nemalou zásluhu nálezy na Pičhoře a Třebické v Dobřichově, kde je studovali Dr. Ladislav Píč z Národního muzea v Praze a Pharm.Mgr. Jan Hellich, zakladatel muzea v Poděbradech. Lékárník Hellich sepsal také pro Pečky jejich nejstarší dějiny, které byly v průběhu dalších let rozšiřovány. 

   Muzejní spolek zatím střádal nálezy, nemaje patřičné budovy pro výstavu svých nálezů. Ovšem do dění zasáhla válka, a i když sběr materiálu pokračoval i během ní, nebylo naděje, že by se muzeum otevřelo pro veřejnost. Až po válce a vyhlášení Československé republiky svitla naděje. Tehdy mladý František Volák a zejména amatérský archeolog Josef Sadílek, stejně jako Otakar Hrázský, tehdejší starosta města, se zasloužili nemalou měrou o to, že muzeum bylo otevřeno. Svým způsobem to byla pro Pečky událost. Lidé uviděli mnohé z pradávné historie území města a jeho okolí, ale také předměty národopisné i historické, možná i z nedávné historie města. A byli štědří, mnohý exponát věnovali muzeu sami občané.

   František Volák i Josef Sadílek dávali muzeu hodně času a sil. Leč přišla okupace německými fašisty a národní život, tak pestrý za republiky, se propadl. Lidé měli strach a oprávněně. František Volák, účastník odboje, nakonec položil svůj život na oltář vlasti. Patří ke cti Pečkám i po okupaci nově vzniklé správě města, že uctila nejen jeho památku, ale zachovala a otevřela znovu i muzeum. Nejen pro občany města, ale hlavně pro školu to byl obrovský počin. Tady, na předmětech pocházejících z rukou našich předků, se daly učit dějiny jinak, než předepisovaly tehdejší učební osnovy. Velkým propagátorem pečeckého muzea se stal učitel František Kysilka, který ho vedl, ale kolem něho byl okruh výborných spolupracovníků. Vzpomeňme lékárníka Švarce, fotografa Marka a dalších. Dosud sbírky rostly. Ale tehdejší ministerstvo školství a kultury to vidělo jinak. Pod ušlechtilou záminkou odborného ošetření muzejních předmětů rozhodlo o rušení malých muzeí, což byla velká, velká škoda.

   Ovšem k daleko větší škodě došlo, když se muzejní sbírky stěhovaly do poděbradského muzea. Mnohé exempláře vzaly za své, mnohé se ztratily a ještě jiné rozkradly. Pamatuji si dobře, jak při stěhování seděl pan učitel Kysilka na schodech a plakal. Chápal jsem to a pochopil hloubku jeho smutku až ve chvíli, kdy jsem se stal pracovníkem poděbradského muzea a snažil jsem se vypátrat osud sbírek.

   Leč Pečky nezůstaly bez muzea. Nebylo to ovšem muzeum jako takové, bylo to muzeum odborné a ve vědeckém světě je dosud známo jako GSVZ Pečky. Vzniklo v roce 1972 a již v roce 1973 bylo poctěno významnou zahraniční návštěvou prof. Vogta z berlínského muzea a krátce na to i návštěvou dr. Schmidta z vídeňského muzea. Pánové přijeli studovat křídové zkameněliny z pečeckého okolí. Zřídit a vést takové muzeum nebylo jednoduché, stálo mě to mnoho úsilí, peněz, kterých jsem nikdy mnoho neměl, a také bylo trnem v oku některým tehdejším představitelům, nikoliv však našeho města. Proto nakonec jsem byl rád, že odborné muzeum vzalo pod svá křídla Národní muzeum v Praze. Stalo se tak v roce 1977. Svou činnost ukončilo toto muzeum v roce 2012 a jeho sbírky se staly součástí sbírek Národního muzea, Přírodovědecké fakulty University Karlovy v Praze, Muzea Českého ráje v Turnově a Polabského muzea v Poděbradech.

   Po roce 1990 se projevila dobrá snaha obnovit v Pečkách městské muzeum. Podporuje ji hlavně současný místostarosta města pan Jaroslav Tvrz. Do jaké míry bude úspěšná těžko říci. Dosud nebyl ustaven ani ten muzejní spolek. A že by potřeba byl, o tom není sporu. Bylo by potřeba pro školní mládež, bylo by potřeba pro občany našeho města. Neboť bez historie není současnosti, není-li historie, nedokážeme si současnosti vážit. Neboť historický vývoj předchází našemu dnešku. Vždyť každý chce vědět odkud a kam jde. A týká se to i našeho města a okolí.

Josef Sadílek  

Narozen 1848 v Pečkách,  zemřel 1944 také v Pečkách. Pracovník pivovaru v Nymburku, později si zařídil a vedl hospodu v Pečkách. Amatérský archeolog, spolupracovník Dr. J. L. Píče z Národního musea v Praze a MUDr. Jana Hellicha z Poděbrad. Část jeho sběrů je uložena v Národním muzeu, větší část věnoval muzeu v Pečkách, které spoluzakládal a byl řadu let jeho kurátorem, a to bez nároku na jakoukoliv odměnu. Během okupace zachránil část sběrů muzea před likvidací tím, že je ukryl před okupanty. Sám tak tak unikl osudu, který postihl dalšího propagátora pečeckého muzejnictví a velkého vlastence pana Františka Voláka. 

doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc.